Boje bez soupeře

Představ si, že jdeš do boje a v okamžiku prvního fyzického kontaktu by pro tebe protivník přestal mít jakýkoliv význam. Bylo by jedno, jak velký nebo silný je, jak se pohybuje, zda útočí, ustupuje, předstírá útok nebo nedělá nic. Pro tebe by existovalo pouze tvé já. Nepředstavitelné?
Tak to zní alespoň v první chvíli. Ale právě to je – trochu přehnaně řečeno – fascinující strategie vnitřního WingTsun.

Uspořádání zdánlivého chaosu v boji, získání kontroly nad zpočátku nevyzpytatelnými událostmi je základním, ne-li skutečným účelem většiny bojových umění.

Abychom tohoto cíle dosáhli, téměř všechna bojová umění navrhla strategie a metody, které se více či méně úspěšně přenášejí z teorie do praxe. V zásadě jde v těchto konceptech o to, zajistit si výhodné postavení v relevantním prostoru, obratně absorbovat a samostatně uplatnit síly a redukovat rozhodovací procesy, abychom mimo jiné určovali faktor času ve svůj prospěch. Ačkoli mohou být zahrnuty i další aspekty – jako např. role psychiky (bojového ducha, vytrvalosti, rezilience atd.), tělesná kondice nebo využívání zbraní – a konkrétní přístupy se mohou značně lišit, jedno mají téměř všechny společné. Orientují se na chování protivníka, na které nějak reagují.

To se zprvu může zdát jako zbytečná úvaha, protože na co jiném byste se měli v boji orientovat? O to zajímavější je přístup, který sdílí vnitřní WingTsun s několika dalšími vnitřními bojovými uměními. Zde hraje protivník roli pouze v prvním okamžiku kontaktu.

Velmistr Kernspecht ve své knize "Kursbuch: Inneres WingTsun" hovoří o "Meeting-Point", který WT praktikující vědomě ustanovují jako subjekt s protivníkem jakožto objektem. Po dosažení tohoto malého okamžiku se téměř celé zaměření znalce Vnitřního WingTsun upírá pouze na sebe. Protivník jakoby "zmizí" z reality, resp. existuje jen jako spolu dodavatel společného "meeting pointu".

Abychom to uvedli na pravou míru. Ne, zde není zapotřebí magie! Pozorovatel takového boje by i nadále viděl dvě osoby… Přesto tato strategie mění všechno. Název "vnitřní" se uvádí v život. Pohled vnitřního bojového umělce je zcela obrácen dovnitř na sebe. Protivník pro něj již nehraje žádnou roli. Velmi dobře ví, co má nyní dělat a na co si má dávat pozor. Jeho jediným měřítkem je jeho vlastní tělo, jeho rovnováha a tok energie. Celou svou pozornost zaměřuje na sebe a na "Meeting Point".

Vztah k sobě samému není ideou, kterou lze nalézt pouze u vnitřních bojových umění. Sebevztažnost hraje velkou roli mimo jiné v systémové teorii. Podíváme-li se na vlastnosti samočinně zaměřených systémů, rychle si uvědomíme, jak zajímavý je tento přístup i pro bojová umění. "Samočinné systémy se stabilizují samy na sobě a oddělují se od svého okolí. Díky tomu získávají stabilitu a umožňují tvorbu systému a identitu. Samo referenční systémy jsou "operativně uzavřeny"; ve svých procesech se vztahují pouze na sebe a nezasahují do svého prostředí. Na tvorbu zdrojů je třeba pohlížet nezávisle na tom." říká se např. ve Wikipedii, když se zadá pojem "sebereferencialita".

Je pozoruhodné, že myšlení, které je dnes úspěšně aplikováno v nejrůznějších oblastech (mimo jiné kybernetiky, psychoterapie, ekonomie), je už dlouhou dobu jedním z konceptů – i když přiznaně méně častým – tradičních asijských bojových umění. Zajímavé je také to, že myšlenka boje získává zcela jiný charakter, když protivník už nehraje hlavní roli. Není tedy překvapivé, že u mnoha vnitřních bojových umění má schopnost porazit protivníka jen podřadný význam. Daleko více jde o vlastní uvědomění. Ve smyslu chan-buddhismu je boj pak pouze cvičením, jak udržovat pozornost za ztížených podmínek.

Text: ms
Foto: André Walther