Cesta velmistrů

V tomto rozhovoru velmistr Kernspecht poprvé vysvětluje nadřazenou filosofii WingTsun a objasňuje, proč se mistrovské a žákovské principy systému používají odlišně. Exkluzivně odpovídá na otázky: Proč by měl žák raději útočit, zatímco mistr by měl vyčkávat? Proč jsou sekce Chi-Sao důležité, ale přesto nedostatečné? Jak se v budoucnu změní učební plány pro žákovské a HG programy? A samozřejmě: Jak se vlastně stanete velmistrem?

Zdroj: Magazin WING TSUN WELT, 2008
číslo 32 str. 8-15, "Der Weg des Großmeisters "

V tomto rozhovoru pro mezinárodní WingTsun Welt magazin velmistr Kernspecht poprvé vysvětluje nadřazenou filosofii WingTsun a objasňuje, proč se mistrovské a žákovské principy systému používají odlišně. Exkluzivně odpovídá na otázky: Proč by měl žák raději útočit, zatímco mistr by měl vyčkávat? Proč jsou sekce Chi-Sao důležité, ale přesto nedostatečné? Jak se v budoucnu změní učební plány pro žákovské a HG programy? A samozřejmě: Jak se vlastně stanete velmistrem?

Velmistr Kernspecht: Dnes ráno mě probudilo vrtání ve zdi. V osm hodin! Tohle ukazuje, jak rozvážným jsem se stal: Dříve bych běžel přes cestu a s tím mužem "zatřásl". Ale to jsem neudělal; jen jsem vstal, oholil se a oblékl se. (směje se)

WTW: K čemu jsme se dostali: Jak se nejlépe učit WingTsun, jak se naučit někoho "zatřást", pokud to chcete?
Myslím, že jde spíše o to, nenechat se k tomu vyprovokovat.

A jak to funguje? Jak se nejrychleji naučit WingTsun?
Existují dva způsoby, jak se WingTsun nabízí po celém světě. Jedním z nich je tradiční bojové umění, s důrazem na umění – bohužel ne na boj. Tam je cílem WT, umělecká forma, která zahrnuje také kulturu. Druhý způsob využívá WingTsun jako prostředek k sebeobraně, jednoduše proto, že je podle mého názoru nejpraktičtější ze všech tradičních stylů.

WingTsun tedy neznamená automaticky sebeobranu?
Tomu jsem dříve věřil. Dříve bych každému řekl, že WingTsun je ekvivalentem sebeobrany. Vždycky mě udivovali cvičenci karate, kteří ho rozlišovali na karate a sebeobranou. Podle mého názoru to bylo zbytečné: Když se učím karate, učím se přece sebeobranu – to jsem si tehdy myslel. Pak jsem si nakonec uvědomil, že mnoho věcí v karate s bojem vůbec nesouvisí, jako například protahovací cvičení nebo vázání pásku, katy před zrcadlem atd. Ve WingTsun to není tak extrémní. Proto je WingTsun ze všech bojových umění nejpraktičtější. Neseme s sebou nejmenší zátěž. Ale pro toho, kdo se chce velmi rychle bránit, to stále není dost cílené. Vždy záleží na tom, kolik času má někdo na trénink bojového umění.

"Klasické WingTsun je studium, které je zaměřené na desítky let a poté přináší své úspěchy."

Je tedy sebeobrana flexibilním konceptem, který závisí na délce tréninku a individuálních předpokladech?
Tradiční WingTsun trvá deset let nebo více. Na konci se s ním člověk může dobře bránit, ale období do té doby může být docela dlouhé, i když je kratší než u jiných stylů. Pokud chci učit studenty, kteří pracují v bezpečnostním oboru nebo u policie, nemá smysl učit je nejdříve Siu-Nim-Tau, pak Cham-Kiu, pak Dan-Chi… To jim nepomůže. Řekl bych: Tradiční WingTsun je studium, které je zaměřené na desítky let a poté přináší své úspěchy.

Je tomu tak kvůli mentalitě Číňanů, že je koncept tak nastaven?
Určitě to souvisí s myšlenkou, že dříve se prostřednictvím cvičení trpělivosti zkoumal a testoval charakter studenta. V začátcích jsme odrazovali násilníky, kteří se chtěli naučit WingTsun, aby ho zneužili, tím, že jsme jim ukazovali pouze Siu-Nim-Tau. Ti rychle odešli. Aby nedošlo k nedorozumění: V Siu-Nim-Tau se skrývá spousta smysluplného, ale forma je dlouhodobě zaměřena, její plody se ukazují až po mnoha letech.

Jaká je úloha forem?
Skoro všechny asijské styly pracují s pevnou formou a dříve to bylo dokonce tak, že styly končily pouze s formou – nic víc. Staré karate mělo pouze kata, kata a ještě jednou kata, jinak nebylo vůbec nic. Nebyla žádná cvičení s partnerem, žádné kumite, žádný boj, dokonce v nácvikové formě. To všechno přišlo až později. Odtud už byla pouze forma, z níž vznikaly pohyby jako základní cvičení a nakonec volný boj. WingTsun je ve šťastné pozici, že má ještě třetí, propojující prvek: Chi-Sao, taktilní trénink. Ten bohužel většině ostatních stylů chybí. K otázce: formami lze pokrýt 80 % všech požadavků potřebných pro sebeobranu.

Jaké požadavky máš na mysli?
Existuje sedm podmínek pro obranu ve WingTsun: vědomí, pohyblivost, rovnováha, jednota těla, což znamená, jak se vyvíjí a využívá síla, vnímání (rozvoj smyslů: vidění, hmat atd.), královská disciplína – načasování – a samozřejmě podmínka, bez které sebeobrana nikdy nefunguje: bojový duch.

Formy WingTsun, včetně partnerských forem, které byly dříve poněkud klamně nazývány sekcemi Chi-Sao, skutečně velmi dobře rozvíjejí pět z těchto sedmi esenciálních požadavků.

Jen hmat a načasování nejsou dostatečně trénovány, protože partnerské formy mají pevný průběh. Tím se při formách vždy pouze utváří načasování a hmat buď se sebou samým, nebo do určité míry s partnerem. Stále chybí prvek, který to činí prvkem boje, a to je volně jednající protivník.

Proč tedy Číňané používají partnerské formy?
To je vynález velmistra Leung Tinga, který v tradičním WingTsun předtím neexistoval. Sice existovalo Chi-Sao, ale nikdy to nebylo strukturované. Strukturování pochází od mého Si-Fu a je to jeho zásluha. Dříve se žák vždy učil to, co vyhovovalo učiteli, většinou jeho oblíbené techniky. Aby bylo možné studentovi zprostředkovat co nejvíce pohybů, byly vyvinuty Chi-Sao sekce, tedy partnerské formy, které lze bezpečně procvičovat.

"S formou je možné pokrýt 80 % všech požadavků potřebných pro sebeobranu."

Ale nejsou pak pevně stanovené pohyby mrtvé?
Správně, pohyby jsou stanovené; proto partner vždy ví dopředu, co se stane. Není nucen učinit žádné rozhodnutí, ale má odpověď ještě předtím, než je otázka položena. V boji však nevím, kam protivník útočí nebo tlačí. V tomto ohledu se tím, že je forma partnerská, hmatový smysl nevyvíjí tak, abychom mohli činit rozhodnutí za sebe.

Což je ale pro schopnost obrany nezbytné.
Správně, ano.

Takže cílený trénink hmatového smyslu se dosud nekonal?
Vtisknout a trénovat hmatový smysl byla vždy úloha mistra. Ten přistupuje individuálně ke každému žákovi, dotýká se ho a vštěpuje mu reflexy.

Velmistr Leung Ting měl skvělý nápad vyvinout program, kterým lze učit velké množství žáků. To v Číně předtím neexistovalo. Tam trénovaly vždy jen malé WingTsun skupiny. V Německu jsme ale vybudovali stovky škol s mnoha žáky. Proto jsme museli program strukturovat. Na semináři, kde je 50 studentů, je neefektivní, když 49 sleduje, zatímco učitel trénuje hmatový smysl s jedním žákem. Ale to byla přesně tradiční metoda z Číny. Problém je, že hmatový smysl nelze trénovat pouhým sledováním. Proto byly vyvinuty partnerské formy: všichni mohli trénovat a využít čas, dokud se k nim učitel nedostane a neprocvičí s nimi cítění. 

"Vyvinul jsem program pro hmatový smysl, který nazývám ReakTsun."

Pokud je hmatový smysl v partnerských formách trénován jenom v malé míře a dosud neexistovalo žádné speciální cvičení pro jeho rozvoj, jak se tedy WingTsunisté za posledních 30 let přesto mohli dobře bránit?
To je proto, že jsme – respektive já – nikdy neučili celou partnerskou formu najednou, aby si ji studenti jen "odtančili". Vždy jsem se studenty trénoval pouze jednotlivé úseky sekcí a tyto úseky také stále znovu variabilně měnil. To může potvrdit každý ze starých harcovníků. Někdy byl tlak na Djam-Sao, jindy na Kao-Sao. Náhodně jsem to tedy míchal a tím také trénoval hmatový smysl a učinil ho rozhodovacím nástrojem. Proto je hmatový smysl u starých WT pionýrů vyvinutější než dnes na celém světě. To dokazuje: méně je více. Nejde o to, umět co nejvíc partnerských forem bezmyšlenkovitě odtančit. Učit celou formu najednou je málo smysluplné; protože pak se jednotlivci již nemohou rozhodovat taktilně, protože všechny pohyby jsou určeny předem. Vzniká tak mrtvý průběh místo živých pohybů. Když jsem si konečně všiml tohoto nesprávného trendu, změnil jsem program podle toho a vyvinul speciální reakční program, který nazývám ReakTsun a který cíleně rozvíjí hmatový smysl jako orgán rozhodování.

Pokud tě pozorujeme, čekáš na protivníka, místo abys – jak je popsáno v tvých knihách "BlitzDefense" nebo "Vom Zweikampf" – útočil sám. Jak to spolu souvisí, kde je červená nit?
Ve WingTsun rozlišujeme mezi konceptem, principem a motty. Koncept nejvýše postavený a nadřazený ostatnímu. Koncept pochází vždy z taoismu, je tedy filozofický. Jde o taoistické bojové umění. Tento koncept je odpovědný za strategii boje a taktiku ve WingTsun. Strategie a taktiku lze dále rozdělit na principy, které se řídí podmínkami přírody: Jak je lidské tělo postaveno? A samozřejmě také podle podmínek fyziky. Principy tedy nejsou nejasné, ale vycházejí ze skutečností. Abychom studentovi usnadnili porozumění těmto principům, dále jsme je rozdělili do malých jednoduchých pravidel, které nazýváme motta.

Existuje tedy pouze jeden koncept ve WingTsun?
Ano, ale ten lze různě interpretovat. Pro principy máme praktickou větu: "Přijmi, co přichází, doprovázej domů, co se vrací. Útoč, když je cesta volná." To je princip.

Ve tvé knize "Vom Zweikampf" popisuješ agresivní obrannou taktiku, ale na tvých seminářích se dnes situace prezentuje jinak. Neútočíme na protivníka, ale vyčkáváme. Proč?
Vždy záleží na tom, na kterou část principu se zaměřím. Útočná strategie se soustředí na: "Když je cesta volná, útoč." Obranná strategie klade důraz na druhou část principu: "Přijmi, co přichází."

Knihu "Vom Zweikampf" jsem napsal v roce 1986 jako čtvrtý technický stupeň. Je to první a velmi zjednodušená vysvětlující teorie bojového umění, co se týče systému WingTsun. Předtím byly všechny knihy spíše popisné: techniky byly pouze vyjmenovány. V "Vom Zweikampf" jsem WingTsun zjednodušil tak, abych to mohl studentům vysvětlit podle jejich tehdejší úrovně. I když toto vyjádření už bylo také náročné. Pokud chcete, lze WingTsun představit ve čtyřech stupních a pro každý z těchto čtyř stupňů vytvořit program.

"Začátečník útočí na toho, kdo se chystá zaútočit."

Jak by tyto programy vypadaly?
První program by byl pro začátečníky. Druhý by byl přechodnou fází mezi začátečníky a pokročilými. Třetí by pak byl pro pokročilé. A čtvrtý program by byl programem pro experty, tedy mistry. První fáze je logicky nejjednodušší. Tam začínáme s technikami z mé knihy "Útok je nejlepší obrana".

To je to, co nazýváš "BlitzDefence programy"?
Ano, u těchto programů si mnozí myslí, že je to samostatný styl, což není pravda. Je to jednoduše realizace velkého principu WingTsun pro začátečníky. V popředí zde stojí část "Když je cesta volná, útoč." To je motto pro první tři programy. WingTsun obránce je útočník. V tomto programu vnucujeme protivníkovi svou vůli. Když mám pocit, že to začíná, útočím: tedy předběhnu toho, kdo se právě chystá zaútočit. Rozpoznávám úmysl útoku svého soupeře podle jeho řeči těla a toho, co říká, a proto na něj zaútočím. To je program, s kterým začátečník dosahuje největších úspěchů. To je program jedna, pak následuje...

...ale proč potřebujeme další programy, když ten první funguje?
Protože by mohly vzniknout problémy u soudu. I když první program funguje velmi dobře, není bohužel skutečně legitimní. Útočník pro svědky ještě nic neudělal, co by naše jednání navenek ospravedlnilo. Zaútočíme jako první, což nás u soudu nutně dostává do nevýhodné situace.

Přidal jsi tedy komunikaci a deeskalaci k jinak neverbálnímu WingTsun?
Přesně to byl důvod. První program, který jsem popsal, je vlastně klasický WingTsun program, se kterým jsme byli úspěšní proti všem stylům po mnoho let: Když protivník překročí určitou vzdálenost a pronikne do naší magnetické zóny – imaginárního kruhu, který kolem sebe vytváříme – útočíme na něj a přestáváme útočit, až když je KO. V některých zemích to může fungovat, možná i v Číně. V Evropě však narazíme na soudní problémy. A my nechceme pouze vyhrát fyzický konflikt, ale pokud je to nutné, také ten právní. Ale – a to zdůrazňuji – pro začátečníka je útok jedinou šancí jak se úspěšně bránit!

Od čtvrtého žákovského stupně se stále držíme motta: "Ať se stane má vůle." Jsem dále aktivní a útočím. Rozdíl však je v tom, že selektivně říkám "ano", když protivník útočí do jedním ze čtyř směrů. Takže v programech 1 až 3: Neříkám ani "ano", ani "ne" na akce protivníka, protože to ani nedopustím. Útočím, než může reagovat.

"Nemůžeš začít s ustupováním, jinak dostaneš hned ránu."

... přesně podle "BlitzDefence - Útok je nejlepší obrana"...
Ano, útočím preventivně, protože jedině tak se může začátečník bránit. Nemůžeš začít přímo s ustupováním, jinak dostaneš hned na nos. Ale v následujících třech programech sleduji myšlenku jako v mé knize "Vom Zweikampf": Útočím na protivníka, když se chystá zaútočit, ale jsem kooperativní, když zastaví můj útok. Zde máme čtyři takzvané reflexy: Bong-, Tan-, Djam- a Kao-Sao. Pokud se v prvních třech nenechávám protívní vůbec zareagovat a budu prosazovat pouze svou vůli, tak od čtvrtého programu dávám najevo vůli útočníka ve čtyřech směrech – dám prostor. Poprvé říkám "ano" tomu, co dělá. Neodmítám ho, ale dovolím agresorovi jeho vůli, i když, jak již bylo řečeno, pouze ve čtyřech mnou stanovených směrech: Bong-Sao, Tan-Sao, Djam-Sao, Kao-Sao. A pak opět přecházím k útoku.

"Kdo ale prošel kompletním WingTsun výcvikem, vždy kooperuje s protivníkem."

Jak se to trénuje?
Útočíme na protivníka do jeho centra tak, že se musí bránit, aby nebyl zasažen. Trik spočívá v tom, že svým postavením nechám protivníkovi pouze jednu nebo dvě možnosti, jak se bránit. Tímto způsobem mu tedy nutím odpověď či dokonce pouze jednu možnost. Tím pak vím, co udělá. Mohu tedy plánovat tah o krok dopředu. Někteří srovnávají WingTsun se šachy; většinou to není pravda, ale v tomto specifickém případě to platí.

Měl by tedy student nahradit zpočátku chybějící hmatový smysl šikovnou taktikou?
Správné je, že k tomu není nutný hmatový smysl, který potřebujeme pro náš konečný cíl. Jde pouze o předstupeň reakčního WingTsunu. Pro mistra by mělo být naprosto jedno, kam agresor tlačí. V programech tři až šest to zatím funguje jako selektivní ustupování – omezujeme možnosti protivníka. Čili, je pravda, že taktizujeme.

"WingTsun je můj sluha."

Techniky, které využívá čtvrtý až šestý žákovský stupeň k útokům, jsou stejné jako v prvních třech programech?
Přesně tak. Dělá stejné útoky, ale má při tom omezené možnosti. Proto musí reagovat s použitím čtyř reflexů nebo podvolení.

Programy 4 až 6 tedy pracují podle konceptu z "Vom Zweikampf", ale používají známé techniky "BlitzDefence", místo aby stály s Man-Sao/Wu-Sao a v IRAS před protivníkem.
Když se podívám na velmistra Yip Mana, od něhož existují originální fotografie, které ho zobrazují v boji, jasně vidím, že nestojí v IRAS, ale má jeden chodidlo vpřed. Vždy bych, když je protivník již blízko, postavil jedno chodidlo vpřed, jinak mě možná kopne mezi nohy. IRAS je jako postoj před bojem vhodný pouze tehdy, když je protivník daleko od mě. Když se přibližuje, postavím se chodidlem vpřed. A co se týče Man-Sao/Wu-Sao nebo tzv. "Pointing Fingers" pozice, ta mi příliš připomíná Kung-Fu a mohla by být soudcem interpretována jako souhlas s bitkou.

Co následuje po 6. žákovském stupni?
Poté přecházíme do třetí části. Zde je důraz na druhou část principu: "Přijmi sílu protivníka (zůstávej s ní, když k tobě přichází), následuj ji, když se vrací." To nabízí mnoho výhod. Potřebujeme méně předního tlaku než v útočných programech. Také nemusíme být zvlášť rychlí, což je požadavek pro útočnou strategii, protože teď si rychlost půjčujeme od protivníka. Naším cílem je většinou kooperace. Jako reagující jsem rychlejší než útočník, pokud se řídím "zákonem nositele Nobelovy ceny Nielse Bohra" pro pistolníky: "Kdo vytáhne jako poslední, vyhrává." Tento program popisuji mimo jiné ve své knize "Poslední bude první".

Jak to funguje?
Snažím se protivníkovi na začátku, kdy je jeho síla ještě v procesu vzniku a mohu ho ještě usměrnit, vnucovat svou vůli. Pokud jsem však na to příliš pomalý, snažím se přizpůsobit jeho vůli. To znamená, že mé ruce se doslova ohýbají podle jeho vůle, aby si sám připravil porážku. To je možné pouze prostřednictvím rozsáhlého taktilního tréninku. K tomu máme ReakTsun.

Kdy se to přesně učí?
V programech žákovských stupňů 7 až 12.

7. žákovský stupeň tedy začíná s obranou. Co by měl dělat, když je skutečně napaden?
Útočit, samozřejmě! Student se na začátku vydává na cestu. Když ovládne cvičení, může je také prakticky použít. Pokud se dostane do stavu strachu nebo se cítí nejistě, má stále k dispozici své útočné WingTsun. To se naučil dříve, to mu už nikdo nevezme. Musí si jen uvědomit, že to není kompletní, není to taoisticky kooperativní WingTsun. Pro sebeobranu to může stačit, ale mistrovské bojové umění to ještě není.

Aby se každý mohl naučit WingTsun, je obsah rozdělen do různých žákovských a později technických a praktických stupňů. Každý program má své vlastní zaměření a skládá se z různých cvičení. V tomto procesu se kombinuje tradiční WingTsun, jako jsou formy nebo partnerské formy (sekce Chi-Sao), s moderními aspekty sebeobrany, jako je BlitzDefence nebo boj na zemi. Ale bez ohledu na to, jaký program se trénuje, je na konci vždy důležité mít na paměti červenou nit a rozpoznat cestu, která vede k funkční sebeobraně. WingTsunWelt ti ukáže, jak je systém WingTsun strukturován: od rychle aplikovatelné pomoci v nouzi po taoistické ideály velmistra.

To následuje v poslední fázi?
Ano, poté přichází program pro experty, který sleduje ideální cíl. Je třeba si uvědomit, že WingTsun bylo a je koncipováno jako rozsáhlé studium. Nemělo časový tlak. Na tomto programu je možné pracovat celý život. Cílem mistra je dodržovat všechny WingTsun principy. Kdo ještě není na této úrovni, může se řídit jen jednotlivými principy a jiné nutně zanedbává. Kdo však prošel kompletním WingTsun výcvikem, vždy kooperuje s protivníkem.

V jakém ohledu se tím mění výuka WingTsun?
Zavádíme nové programy, jako například ReakTsun. Také zavedeme program pro boj na zemi a proti zápasníkům, který byl definován a úspěšně testován mým studentem Victorem Gutierrezem na základě jeho bohatých zkušeností v této oblasti. To jsou moderní části výuky. Nadále bude existovat i tradiční WingTsun: Samozřejmě budeme i nadále cvičit naše sólové formy. Naše partnerské formy ty mají také svůj význam v systému. V rámci skupinového tréninku budou i nadále k dispozici cvičení na kondici, silové a zdravotní cvičení, které slouží méně pro sebeobranu, ale více pro blaho a pohodu. 

Na tradiční části se nic měnit nebude, ale budeme speciálně optimalizovat část relevantní pro sebeobranu. Neměli bychom zapomínat, že u Číňanů je sebeobrana vedlejším produktem tréninku WingTsun. Řídí se známým výrokem: "Cesta je cíl." Proto se navzájem útočí s vertikální pěstí a nízkým loktem. Cvičí WingTsun proti WingTsun, což není příliš realistické, protože útočník na nás nebude útočit typickými přímými pohyby WT. Bude útočit obloukem, dávat háky nebo švihy, skákat na naše nohy nebo se nás snažit chytit. My Evropané, a zejména Němci, máme cíl pevně na zřeteli. Proto tomu také přizpůsobujeme naše tréninky. Vidím WingTsun jako svého služebníka, pro mě je to prostředek k cíli. V boji na život a smrt nedělám pohyby pro tradici; mé ideje byly vždy o nejlepším způsobu sebeobrany. A neustále jsme zlepšovali naše programy; připomínám zavedení PakSao hry a BlitzDefence. Také to nebyla tradiční asijská cvičení, ale pomáhají studentům, a proto je cvičíme.

Rozhovor: André Karkalis
Fotografie: Markus Gensichen