Co dělat, když přijde stres
Imunita vůči stresu ve WingTsun
Co znamená stresová situace, zjistí Katrin Sturm, 9. SG, v lednu 2011 ve Vídni. Čtyřicet dva let stará umělkyně právě sestupuje po schodech na stanici metra Ottakring, když ji pracovník bezpečnostní služby zastaví před vstupem na nástupiště. "Prosím, nevstupujte na nástupiště," říká rozrušený bezpečnostní muž, "protože tam zuří jedna šílená žena, která chce shazovat cestující na kolejnice!"
On sám odkloní cestující a zastaví provoz vlaku. Proto nemůže nic proti ní podniknout. Katrin ani chvíli neváhá a vstupuje na nástupiště, kde na celé situace přihlížejí i ostatní kolemjdoucí. Zmatení cestující se snaží uhýbat silné, asi 1,68 m vysoké ženě, která křičí, nebo se od ní držet dál.
Když se neukázněná žena rozběhne, aby skočila na koleje, odvážná WT-čkářka neváhá ani na okamžik a dovedně ji srazí na zem. I přes její pokusy o odpor chytí Katrin ženu do silného držení, aniž by jí způsobila vážná zranění. Koleno přitlačí na hrudník ženy a zablokuje jí loket směrem k obličeji.
Co se potom odehrává, vypadá jako absurdní divadelní hra. Formuje se skupina diváků. Přestože byli vyzváni, nikdo z přítomných nenabízí pomoc, aby silnou ženu pomohli fixovali. Strach před ní se zdá být velký. Šílená žena se stále snaží osvobodit z Katrinina sevření. Po asi 20 minutách přichází jeden kolemjdoucí, který pomůže pouze s fixací jedné nohy protivnice. Trvá více než třicet úmorných minut, než dorazí policie. To však situaci zdaleka nekončí. Zatímco jen 50 kilogramová WT-čkářka stále zápasí se značně těžší ženou na zemi, přijíždějící policisté se pouze dívají. Nejprve si povídají o situaci, zatímco sledují obě ženy. Pouze jedna policistka se nabídne, že Katrin pomůže. Asi za pět minut může unavená studentka WT akademie ve Vídni ženu předat policii. Nakonec osm policistů a pomocníků ženu odváží. Žádné trestní oznámení nepodali, protože šílená žena zjevně utekla z psychiatrie.
"Ještě nikdy jsem nezažila tak stresující a zároveň absurdní situaci. Nebála jsem se. Bylo mi té ženy líto," říká Katrin Sturm. "Jednoduše jsem musela zasáhnout." Během celé akce se její tělo automaticky přizpůsobilo situaci. "Někdy jsem se ptala, jak dlouho ještě mohu ženu fixovat. To byl čistý stres." Následky této nekonečné půlhodiny pociťuje Katrin na cestě domů. Nahromaděný adrenalin způsobuje, že jí celé tělo třese. Následující den leží s bronchitidou v posteli. Její tělo zpracovává situaci po svém.
Biologický stres
"To je zcela přirozená fyzická reakce na takovou situaci. Adrenalin musí ven a hledá si v těle svou cestu," říká DaiSifu Jürgen Kestner (6. PG). V uplynulém desetiletí se spolu s Dr. Hubertem Beitlerem (3. TG) velmi intenzivně zabýval tématem 'sebeobrany ve stresu'. To patří také k jeho profesi jako instruktora sebeobrany u policie. Ve svých WT seminářích se věnují také velmi komplexním biochemickým procesům, které se pod stresem odehrávají. "Silně zjednodušeně," říká Dr. Hubert Beitler, "náš organismus, když se cítíme ohroženi, uvolňuje energii přibližně 20 kilojoulů na dobu pěti až osmi sekund. Tato energie stačí na rychlý únik nebo krátký útok. Pokud je však oboje vzhledem k situaci nemožné nebo právně nepřípustné, pak tato energie pracuje proti nám." Strach a s ním spojené uvolňování adrenalinu nás činí nečinnými. Čím déle se chováme pasivně, tím větší je pravděpodobnost, že dojde k totální ztuhlosti. "To nesmíme dopustit," říká 57letý Kestner. "Musíme trénovat, abychom si tohoto okamžiku byli vědomi a začali co nejrychleji snižovat uvolněnou energii." Když se stresové hormony odbourávají a energie se spotřebovává, je možné udržet plnou funkci velkého mozku. I přes fyzické příznaky stresu je tedy možné jednat, pokud zůstáváme v pohybu. Energie, kterou tělo původně připravilo na útěk nebo krátký útok, se "spotřebovává". Způsob pohybu přitom nehraje roli. "Důležitý je jen pohyb sám," říká DaiSifu Kestner. "Je jedno, zda vychází z paží, nohou, bránice nebo svalů hrudníku." Pokud není možné provádět pohyby jako útočit, utíkat či poskakovat, lze spotřebu energie v nezbytném případě podpořit aktivním napínáním a uvolňováním svalů a vědomým dýcháním." Energie musí být snížena.
Podle intenzity spotřeby energie lze takto oddálit okamžik, kdy se ocitneme v paralýze, nebo v nejlepším případě k ní nedojde," vysvětluje Dr. Hubert Beitler. "Je však nezbytné tento postup automatizovat prostřednictvím cvičení, protože racionální úvahy v okamžiku ohrožení nefungují spolehlivě."
V tomto smyslu dokázala Katrin Sturm situaci ovládat, protože byla neustále v pohybu se svou protivnicí a důvěřovala svým automatizovaným WT pohybům. Rozhodující pro ni však bylo, že se předtím zúčastnila týdenního intenzivního kurzu WT, kde se také probírala "imunizace vůči stresu".
Očkování proti stresu
Adrenalinové situace mají jako jízda na horské dráze své kouzlo, pokud jsou sebeřízené a kontrolovatelné. S nebezpečnou útočnou situací rychle vzniká stres se všemi fyzickými reakcemi. Mít možnost se bránit znamená také umět zvládat takové situace. Je třeba je cvičit ve WT výcviku.
"Cvičíme to, co nechceme," říká velmistr Dr. Kernspecht. Ve své knize "Strach" Geoff Thompson popisuje všechny tělesné a duševní procesy, které mohou nastat před bojem. "Způsob, jakým se vyrovnáváme se strachem a stresem, rozhoduje o vítězství nebo porážce," shrnuje autor.
Recept velmistra Dr. Kernspechta na to zní BlitzDefence. Zavedl jej do programů pro studenty jako postupné strategie pro kontrolu strachu a stresu. BlitzDefence mimo jiné učí, jak se před bojem prosadit s vyšší pozorností a komunikací, urovnat konflikt, "jemně" ovládat protivníka, nebo se bránit K.O. úderem. Jak stresující situace bude zvládat v reálném případě, se velmi liší člověk od člověka. Proto jsou představivost, kompetence a zkušenosti každého WT učitele nezbytné, aby žáka postupně, v závislosti na programu, připravili na nebezpečnou situaci.
Zde přichází na scénu takzvané "očkování proti stresu". To je v menším rozsahu součástí BlitzDefence a je podrobněji vyučováno na speciálních EWTO seminářích DaiSifu Jürgena Kestnera a Dr. Huberta Beitlera.
Cílem podle Dr. Huberta Beitlera je, aby student WT pomocí očkování proti stresu získal a nakonec si osvojil možnosti, jak se vyhnout ztrátě své schopnosti jednat. Jako minimální požadavek by měl student být schopen udržet si akceschopnost po dobu tří minut v obtížných podmínkách. "Čtyři minuty pod zvýšenou zátěží jsou již dobré," říká Dr. Hubert Beitler. "Při pěti minutách už bude bojovník schopen čelit mnoha situacím za kritických podmínek."
Aby toho dosáhl, musí podle DaiSifu Kestnera očkování zahrnovat strategie pro zvládání strachu a stresu. Pro něj je očkování proti stresu tréninkovým prvkem, který využívá strach a stres jako ochrannou funkci. "Zároveň jde o to," říká školitel policie, "vyvinout mechanismy, které zabrání paralýze z důvodu strachu a stresu. Rozhodující není, zda mám strach a jsem pod stresem, ale jak s tím zacházím." V rámci WT výcviku by měly být trénovány možnosti správného zvládání strachu a stresu, aby se aktivoval bojový duch.
K tomu je nutné přivést studenta WT na jeho mentální a fyzické hranice. "Cílem cvičení je dosáhnout těchto hranic a co nejvíce je rozšířit," vysvětluje Dr. Hubert Beitler. "Pak se musíte vyrovnat s tím, co zůstane. Jen tento "zbytek" je pevně zakotvenou dovedností, která je bojovníkovi skutečně spolehlivě k dispozici." To, že při boji s několika protivníky si i on sám přivodí pár "škrábanců" nebo že protivník pod vlivem drog snese údery, se předpokládá. Ale i tak se musí WT student prosadit. Abych použil slova "Velkých sedmi": Nakonec vždy zvítězí bojový duch. Bez něj není možné žádnou konfrontaci vyhrát. Proto má očkování proti stresu stejný význam jako formy, ChiSao, ReakTsun, LatSao a BlitzDefence.
Ale nejen procházení stresujícími situacemi a aktivací bojového ducha je obsahem takového očkování, jak je to vyučováno v policejním tréninku speciálních jednot. Podle DaiSifu Jürgen Kestnera je třeba cíleně rozvíjet smysly, aby se zvýšila pozornost. Žák by měl získat povědomí o tom, jak reaguje ve stresové situaci a jaké má možnosti. To zahrnuje také umění deeskalovat situaci. Měl by být obeznámen s profily protivníků a být schopen s dostatečnou citlivostí a zdravou intuicí posuzovat situace. Pokud se zdá, že útěk je nemožný, musí ovládat ofenzivní a důslednou obranu. Toho dosáhne žák tím, že se v tréninku pomalu dostává do situací vyvolávajících strach a stres. Desátý žákovský stupeň, boj proti několika útočníkům, je jednou z možností. Hry na pozornost a role v rámci BlitzDefence rovněž patří do této kategorie. Abychom byli "očkováni" proti stresu, musíme hodně cvičit a mít za sebou již několik studentských stupňů. Nakonec záleží také na kreativitě, zkušenostech a kompetenci učitele WT, aby rozpoznal individuální předpoklady a potřeby žáka a udělal z něj silného bojovníka BlitzDefence. Kolik očkování proti stresu pak přijde na řadu, určitě závisí na osobnosti studenta, jeho stupni a dalších faktorech. Nakonec se nepřizpůsobuje člověk WT systému, ale snažíme se ve výuce spojit WT s jednotlivými schopnostmi a dovednostmi člověk.
Závěr
Jak ukazuje prevence násilí ve WT, se zdravou a sebevědomou aurou a bdělým okem pro nepříjemné situace by měl člověk mít možnost zažít fyzický stres velmi zřídka – pokud není dán pracovním předpokladem. Přesto se může kdykoli stát, že se jako nezúčastněná osoba dostaneme do nebezpečné situace. Zde se "očkování proti stresu" stává zajímavým i pro ty, kteří se dosud všem konfliktům vyhýbali.
"Nejvíce reagují studenti, kteří někdy zažili, že stres kritické situace omezoval jejich šance na vítězství v boji nebo úspěšné zvládnutí situace," říká Dr. Hubert Beitler. "Taková zkušenost nesmírně zvyšuje motivaci zabývat se otázkami zvládání stresu blíže." Přesně to dělala Katrin Sturm před popsanou situací na metru. Na tuto situaci se připravila ve výuce WT. "Kdybych neměla svůj WT trénink, tak bych do toho nešla," říká. "Stresové situace jsme na WT akademii ve Vídni hodně cvičili. To mi dodalo spoustu sebevědomí."
Text: Sifu Oliver C. Pfannenstiel