Práce na pokroku

Instinkt následovat a napodobovat

V dlouhé historii bojových umění se zdá, že instinkt následovat a napodobovat je hluboce zakotven u většiny bojovníků – jak u učitelů, tak u studentů. To je částečně způsobeno lidskou povahou a částečně tradicemi různých stylů. Proto je vzácné najít osvěžujícího, originálního mistra učitele. Volání po "ukazateli cesty" je slyšet na každém kroku.

Bruce Lee, Tao Jeet Kune Do, s. 14

V roce 2000, tedy před 12 lety, jsem dostal od SiFu 10.mistrovský stupeň je nejvyšší stupeň v systému LT WingTsun, který měl přede mnou jen on sám. Do té doby jsem byl hrdý na své velké mistry, ale ne na sebe. Kdo jsem byl, abych měl na čínskou kulturu vlastní názor? Stejně jako Wilhelm Reich ("Listen Little Man") vystavil zrcadlo "malému muži" v nás, obdivoval jsem myšlenku, kterou jsem neměl, a ne tu, kterou jsem měl.

Bruce Lee to vyjádřil takto:
"Důvěřujeme více tomu, co napodobujeme, než tomu, co skutečně pochází od nás samotných. Nikdy nemáme pocit, že bychom si mohli být absolutně jisti něčím, co vychází z nás samých. Nejhlubší nejistotu pociťujeme, když stojíme sami, a nejsme sami, když napodobujeme ostatní."

Až po 50 letech bojových umění a poté, co se nepopulární události v podobě probouzejícího šoku šťastně a osvobozujícím způsobem sešly, mě skutečně přemohla, v duchu Kantových myšlenek o osvědčení, "odvaha používat svůj vlastní rozum" a více důvěřovat svým poznatkům než těm cizím. Proto je mnoho poznatků a heterodoxních tréninkových metod, které zastávám, třeba chápat jako své vlastní, za které plně přebírám odpovědnost.

Stejně jako šlechta potřebuje čerstvou krev, aby se vyhnula důsledkům incestu, tak tradiční východní učení potřebují kritické lidi ze Západu: zdánlivě jisté poznatky musí být mistry neustále zpochybňovány, aby náš WT zůstal živým, neustále se obnovujícím a na realitu boje i současný stav vědy orientovaným systémem; neboť kdo jen kráčí v kroku svých předchůdců, nemůže nikoho předehnat!

Žák, ba i mladší učitel, vyžaduje jasné pokyny, které jdou do detailů. Potřebuje jistotu pevných "technik". Kdo však jako zkušený mistr provozuje WT jako systém dogmatických pravidel, kdo věří, že motto pro začátečníky má nad určitou úroveň učení věčnou platnost, ten omezuje své bojové možnosti. Je zpečetěný, jen se snaží dodržovat všechny pravidla, protože věří, že poslední slovo bylo dávno řečeno zesnulými autoritami. Nikdo by neměl slepě následovat, ani mě, neboť vše může být také zcela jinak.

Kdo se nedokáže rozhodnout, kdy a proč by měla být pravidla porušena či ctěna, ten je daleko od toho, aby ovládl jakoukoli činnost, ať už jde o šachy nebo válečné umění! Ti "staří harcovníci", kteří by už z životní zkušenosti měli vědět lépe, zbavují se pudu sebezáchovy tím, že jsou poddáni doktríně, a tím ztrácejí schopnost reagovat spontánně a kreativně ve chvíli nebezpečí. Staví formu nad funkci, tradici nad vědu a sami si na sebe nasazují svěrací kazajku!

Díky studiu na Paisij-Hilendarské univerzitě v Plovdivu a spolupráci se vědci a špičkovými sportovci z Národní sportovní akademie v Sofii – jednou z největších sportovních univerzit a kolébek mistrů světa a olympijských vítězů – a nyní také s anglickou univerzitou Derby-Buxton, s níž jsme v roce 2012 zahájili bakalářské studium "Teorie a praxe bojových umění", jsem měl jedinečnou příležitost nejen kriticky zhodnotit svůj vlastní styl, ale také zlepšit tradiční výukové metody. Nyní bych už neobhajoval s přesvědčením, že národ jako ten čínský, jen proto, že dokázal navrhnout tak rafinovaný bojový systém jako WingTsun, musí být schopen nebo ochoten vytvořit odpovídající propracovanou a navždy optimální didaktiku a metodiku výuky. WingTsun není mrtvý systém, který by byl především zavázán tradici. 

"Držení se minulosti nám nedává čas zabývat se přítomností, která, jak říká Paul Watzlawick, je jediný čas, kdy se to, co se děje, děje a co se mění, se mění."

Naše WT se musí měnit s každou změnou nebezpečné situace a začleňovat poznatky vědy. Proto musí být naše WT "práce na pokroku" – věčná stavba.

Už před 40 lety jsem ne tvrdil, že WingTsun jako celek nebo můj způsob vnitřního WT zvlášť, je nejlepší metodou sebeobrany pro každého. Dokonce i ta nejhezčí systémová logika nezaručuje vítězství. Čelí si vzájemně lidé, ne systémy, a systém musí vyhovovat člověku. Musí sloužit člověku a ne naopak. 

A souhlasím s velkým profesorem fyziky Maxem Bornem (1882 - 1970): "Víra v absolutní pravdu a nárok na její vlastnictví jsou kořeny veškerého zla na tomto světě."

To ovšem neznamená, že nelze vědecky zkoumat, jaké výhody má strategie v boji zblízka, která je díky svému zaměření na taktilně-kinestetický smysl obzvlášť přizpůsobena a ekonomicky reaguje, osvobozuje nás od nutnosti časově náročného rozhodování a v zásadě využívá sílu a rychlost soupeře.

Jsem šťastný, když se mi podaří přiblížit většímu počtu zainteresovaných čtenářů odlišný a často paradoxní způsob myšlení a strategii starověké Číny a jejích tzv. vnitřních bojových umění, zejména mé vlastní pojetí WingTsun (WT), tak jak ho praktikujeme v EWTO: cílem je dosáhnout vítězství, aniž bychom předem vytvořili plán na zeleném stole (ten je totiž už obsažen v systému a ve vnitřně přijatých principech), snadno zvítězit, aniž bychom měli tento záměr (intenci) a bez nutnosti činit časově náročná rozhodnutí. Tyto účinky jsou v rozporu s naším západním myšlením a kladou vysoké nároky na toleranci čtenářů, aby se zabývali odlišným způsobem uvažování.

Jak může obrovská Čína odvozovat své strategie pro souboj, ale také pro válku a ekonomiku z filosofických konceptů a mít s nimi úspěch? Proč je 2500 let staré dílo Sun Tzu "Umění války" povinnou literaturou nejen na různých vojenských akademiích, ale také na nejvýznamnějších manažerských institutech v USA a Švýcarsku?

Snažím se vysvětlit, že v Číně existuje jiný způsob, jak dosahovat účinnosti, který neprobíhá skrze plánování a prosazování ideálních představ a cílů. E = mc² – takto komprimovaně dokázal Albert Einstein formulovat svou teorii relativity. Systém WingTsun mohu zhuštěně shrnout jako: "Co přichází, to přijmi. Co odchází, to doprovázej. Je-li cesta volná, vpřed!" Celá má výuka je fragmentárním pokusem učinit tuto formuli našeho systému srozumitelnou a nabídnout ji jako řešení problému obrany.

Pokaždé, když zemře velký mistr, po krátké době vypukne spor o to, který z jeho žáků nejlépe zastupuje jeho učení. To zažíváme i ve WingTsun od smrti Yip Mana, a my, jako největší WingTsun svaz na světě, jsme na tom opravdu nebyli bez účasti: stovky rivalizujících škol, nebo i více, si každá sama nárokuje jedinou pravdu o tom, čím WingTsun je. Ale pravda je vynálezem lháře a my můžeme o "skutečné" skutečnosti (pokud vůbec existuje) vědět jen to, čím není.

Proto mohu jen říci, co WingTsun není: Není to nic vnějšího, nic povrchního. Není to styl, není to souhrn jeho "formálních" pohybů (ideálních technik), nejsou to technické detaily, kolem kterých je možné se tak výstižně hádat, ačkoliv jsou si podobné.

WingTsun (Ving Tsun, Wing Chun) jako vnitřní systém je jeho filozofické pojetí a jeho nejvyšší princip, z nějž se ostatní nezbytně odvozují. Když jsou koncept a princip přítomny, může být "každý pohyb" WingTsun. Pokud tyto přítomny nejsou, pak to není WingTsun!

Jak vypadá čínské bojové umění bez jakýchkoli principů, stačí se podívat na dnešní bezvýznamné takzvané WuShu – soutěžní sport s prvky gymnastiky a čínské opery, který už nemá nic společného se starým čínským uměním, jehož název převzal.

S mou výukou, mými knihami a editorialy jako je tento se snažím přispět k tomu, aby se nám ve WT jednou nestalo něco podobného jako Kôichi Tôhei, když píše o svém mistrovi Morihei Ueshibovi, zakladateli Aikido: "Když zemřel v roce 1969, jeho nástupci sice stále znovu a znovu používali techniky, které vyvinul, ale zapomněli na principy […], které zkrátka nejsou tak snadno viditelné."

Keith R. Kernspecht