Proč se EWTO neúčastní soutěží

Už dlouho se setkáváme se stejnou otázkou od nezasvěcených, od nových žáků, ale také od některých pokročilých studentů, kteří by už měli odpověď znát.

Při soutěžích je důležité dodržovat vybraná pravidla, která zajišťují bezpečnost v zápasech. Pokud se tato pravidla nedodržují, mohou být soutěže zakázány. Dokonce i v případech full contact boje a v rámci Ultimate Fighting Championships (UFC), které do tohoto sportu vnášejí prvek reality a přispívají k udržení zdravé deziluze, je nutné mít zavedena pravidla.

Zakázané techniky jsou nejúčinnější, právě proto jsou zakázané!

Tyto zákazy však neznamenají, že je nelze trénovat, zejména pokud se někdo chce naučit, jak se bránit v reálných situacích. Například šampion MMA, Forrest Griffin, v knize "Got Fight" (New York, 2009, str. 52) doporučuje uchýlit se v případě sebeobrany k těmto zakázaným technikám a sériím úderů:

"Skutečný konflikt na ulici je mnohem odlišnější než profesionální zápasy v ringu nebo kleci. Moje rada pro skutečné situace zní: chraňte si hlavu a směle útočte pěstmi co nejrychleji, zaměřte se na bradu protivníka, přičemž se k němu přibližujete. Ustupování je nebezpečné – vždy je lepší jít vpřed. Jakmile se přiblížíte tak, že nemůžete zasáhnout znova, použijte loket nebo zaútočte hlavičkami. Tato bezhlavá agresivita je často nejefektivnějším způsobem, jak se bránit v reálném životě, a mluvím z vlastní zkušenosti…"

Pravidla sportovního boje nás WTcvičence odzbrojují

• Kdyby se adept WT držel výše uvedených pokynů, kromě řetězových úderů na hlavu by byl v podstatě paralyzován. Naším hlavním cílem útoku (v soutěžních bojích zakázaných) jsou totiž vždy krk a zátylek.

• Osobně bych řetězové WT údery použil pouze k zaskočení proti nepřipravenému soupeři – s tím jsem dříve míval úspěch.. Avšak pokud se jedná o zkušeného bojovníka, který na tyto údery reaguje, pravděpodobně se mě pokusí podběhnout a zaútočit na naše nohy, aby nás dostal na zem. Pro obranu před tímto útokem bychom nezbytně potřebovali loket mířený na zátylek, což je opět v soutěžních zápasech zakázané. Jinak bychom se ocitli s protivníkem na zemi.

• V boji na zemi patří mezi nejúčinnější zbraně WT, bodání prsty do očí a údery loktem (z dobrých důvodů zakázané v soutěžních zápasech). Není divu, že útoky liktem směrem dolů (síla váhy celého těla) a útoky na oči jsou zakázány, protože zcela znemožňují déletrvající a napínavý souboj na zemi!

Metody, které mohou být aplikovány v soutěžních bojích, by neměly představovat skutečné nebezpečí.

"Pokud lze nějakou techniku využívat v plné síle během soutěže, pak ve svém účinku pravděpodobně není nebezpečná ani nezpůsobuje vážná zranění. Ať už se o tom mluví, nebo ne, žáci by se měli všechny tyto aspekty naučit a vnitřně je přijmout," tvrdí Brad Steiner.

Dosáhnout K.O. pomocí povolených technik vyžaduje velkou sílu.

Není tedy překvapením, že mnoho soutěžících vypadá jako svalnatí supermani.

Používání skutečných bojových systémů v závodech je naprosté šílenství!

"Pokud je bojový systém vhodný pro reálný boj, pak je veškerá soutěž a jakýkoli full contact trénink této techniky – kromě tréninků s figurínami nebo neživými protivníky – naprosté šílenství," dodává Brad Steiner.

Rozdíly mezi soutěžním bojem a realitou

Aby sportovní souboje byli realistické, museli by se – ať už by byli jakkoli krvavé – konat bez rozhodčího na pevněném povrchu, jako je asfalt, v neformálních prostředích jako je bar, mezi židlemi a stoly, za přítomnosti skla a popelníků, a hlavně bez klece, aby mohli okolostojící také zasahovat, jak to bývá v reálné situaci.

Náhlý začátek bez varování

Jedním z klíčových rozdílů je nejen nekompromisnost a brutalita skutečných konfliktů (např. přepadení), ale zejména to, že útok často začne bez jakéhokoli varování.

Nezačíná se ve stejný okamžik

Není zde rozhodčí, který by mezi soupeři stál a určoval okamžik zahájení boje.

Žádná vzdálenost

Mezi bojovníky neexistuje fyzická vzdálenost, kterou by bylo třeba překonat před prvním útokem. Při soutěžních bojích si může protivník udržet odstup. V rituálních soubojích se soupeř dostane blíže pomocí pohybů a slov, například tak, že vyzve protivníka: "Co na mě čumíš?

Stačí jediný úder na K.O.

Osoba, která má schopnost zasáhnout K.O. bod z efektivní vzdálenosti – aniž by musela provádět nápřah nebo přesouvat váhu – může svého protivníka přivést do bezvědomí, aniž by si uvědomil, že souboj vůbec začal. Například vycvičenému bojovníkovi stačí k dosažení K.O. úderu z 30 cm vzdálenosti zhruba desetina sekundy. Oběť má jako každý člověk obdobnou "vteřinu strachu", trvající přibližně také desetinu sekundy. To znamená, že reakce je nemožná až ve chvíli, kdy už je úder proveden. Ani intenzivní trénink boxu nebo realistický sparing nemohou ochránit před knokautem ze strany pouličního útočníka. (Nelze proto při sebeobraně vždy čekat na "viditelné napřáhnutí ruky", jak to bývá vyžadováno v rámci sebeobrany z hlediska práva. Soudci však často z důvodu nedostatečných znalostí očekávají právě toto.)

Skutečné souboje netrvají 10 kol

Skutečné konflikty, které jsou obvykle jednostranné – tedy s útočníkem na jedné straně – trvají podle mé zkušenosti obvykle mezi 2–5 vteřinami. Na to není zapotřebí velká fyzická kondice, což znamená, že i protivník s nadváhou může představovat podceňované nebezpečí.

Hlavní technika: strkání a silné údery

Ztráta rovnováhy znamená pro bojovníka téměř jistou prohru, a stává se závislým na milosti protivníka, který následně může oběť atakovat kopy na hlavu.

Agresor je zřídkakdy sám

Dosáhne-li někdo útoku jen tehdy, když jeho protivník útočí, stává se z něj snadná oběť, kterou mohou snadno potrestat spolubojovníci protivníka. Určité šance dává pouze rychlé údery do oblasti krku a hlavy při stálém pohybu.

Boj na zemi je atraktivní pro diváky a pro kondičku

Kdo se dostane na zem a podaří se mu protivníka na zemi kontrolovat, se často brzy ocitne pod útokem jeho kumpánů. Zápas na zemi může být skvělým kondičním tréninkem, ale v reálných situacích je klíčové se na zem nedostávat, a pokud k tomu dojde, co nejrychleji se postavit zpět na nohy.

Sparring není pro WT ideální tréninková metoda

Klasický sparring, při němž se střídají útočník a obránce, může být dobrou přípravou pro kondičně náročné bojové sporty, avšak pro WingTsun je naprosto nevhodný. WT pracuje se silou útočníka, kterou má evidentně k dispozici. Borec tedy bojuje "s" protivníkem, nikoli proti němu. Využíváme jeho sílu k tomu, abychom změnili jeho tah na strčení a naopak. Další příležitosti k využití jeho síly tím končí. Abychom mohli tento princip uplatnit v praxi, je nezbytné mít správný výcvik a dobré vnímání tlaků. Tento aspekt sparring neposkytuje, protože sparring působí jako monolog, kde se soupeři střídají v útocích: jeden útočí, druhý se brání, a to do nekonečna. Ve skutečném souboji na život a na smrt však situace vypadá zcela jinak. WT směřuje k realistickým soubojům, kde oba protivníci útočí současně, nikoli střídavě. V rámci WT se definuje, že brání se vždy slabší strana (např. žena jako symbol fyzické slabosti). Souboj by měl být vyřešen během čtyř vteřin, jinak je prohrou.

Sílu musíme nahradit jednotou těla a rychlost časováním pohybu. Naše K.O. technika by měla následovat okamžitě po tom co soupeř naznačí pohyb, nebo souběžně s jeho prvním pohybem, případně pokud si připravuje útočnou zbraň (například pěst). Pokud na nás zaútočí někdo ze zálohy (i více útočníků), musí být náš úder proveden hned z naší první úlekové reakce. Poté následuje okamžitý ústup. Naším cílem není vyhrát, ale přežít.

Bojujeme pouze, když jsme k tomu donuceni

Pokud zrovna nejsme profesionálními bojovníky a pokud není vyhledávání střetnutí a zasahování náplní naší práce (speciální policejní jednotky, elitní vojenské jednotky apod.), pak se nechceme se soupeřem měřit. Nechceme bojovat, ani pro jakousi pochybnou čest, ego, peníze nebo slávu. Souboj, nebo lépe řečeno obrana, je nám vnucena protivníkem. Nikdy na ulici nikoho nevyzýváme. Nereagujeme na výzvy. Proto je naše svědomí čisté, pokud v rámci sebeobrany použijeme všechny (!) nám známe prostředky, které máme v danou chvíli k dispozici. To, že máme jako lidé úctu k životu a v rámci možnosti soupeře šetříme, je věc jiná. V první řadě jde o náš život, naše zdraví, spíše než o zdraví druhého, protože on nám koneckonců souboj vnutil.

Soutěžní souboje neprokazují účinnost systému sebeobrany

Lidé, kteří se nedostatečně seznámili s teorií boje, si mylně myslí, že účinnost svých schopností testují během soutěže. Ve skutečnosti však rozvíjejí pouze svůj bojový duch a fyzickou kondici. V soutěži se měří člověk s člověkem, nikoli strategie se strategií. Systém sebeobrany je strategie – něco jako software. Museli bychom eliminovat faktor individuality, což je složité, protože tuto strategii realizuje právě člověk, jeho tělo a mysl.

K porovnání bojových systémů potřebujeme srovnávat jejich strategie

Pokud chceme porovnávat různé bojové systémy, styly a metody, musíme analyzovat jejich strategie, principy, struktury a techniky, vytvořit simulaci pomocí počítačového programu, jako se to děje v počítačových šachových turnajích. Na podobných projektech pracuje několik vědců, což je složité, protože na rozdíl od turnajů Roberta Axelroda, kde zůstává strategie "tit for tat", podobná Wing Tsun, neporažena, neexistují ve skutečném boji jen dvě rozhodnutí a "tahy" se odehrávají současně, nikoliv po sobě.

Jak rozpoznat strategii bojového systému?

Problém se objevuje již v okamžiku, kdy jen velmi málo mistrů dokáže přesně pojmenovat a Problém nastává, už když principy svého stylu dokáže pojmenovat a přesně formulovat pouze velmi malé množství mistrů. Já osobně jsem se s tímto osobně setkal vyjímaje u zástupců tzv. interních stylů (k tomu počítám naše WT) pouze u malého množství bojových umění se zbraní – našeho EWTO-Escrima a také u Muay Thai, což některé možná překvapí.

Někteří pozorovatelé mohou dokonce nabýt dojmu, že styl je tvořen více či méně propojenými technikami, ale ve WT je to jasné. Naše strategie je stanovena konkrétními bojovými principy: "Přijmi, co přichází; doprovázej to, co odchází; pokud je cesta volná, útoč." Tyto zásady, ve spojení se strukturou WT, přetvářejí myšlenky na konkrétní pohyby. Naše strategie ovlivňuje dokonce i naše chování v boji, což představuje nenahraditelnou výhodu – zbavuje nás potřeby dělat rozhodnutí, která by v boji mohla stát drahocenný čas.

Další důležitý důvod, proč se vyhýbat soutěžím: Wu Wei

Soutěže neprokazují, že styl, kterému jsme nakloněni, je nadřazený stylu soupeře. Navíc nechceme z etických důvodů a ze všeobecné úcty k životu uspokojovat touhu diváků po senzaci. Kromě toho struktura soutěže, pod tlakem časového stresu a očekávání publika, neumožňuje uplatnění principu Wu Wei, což znamená přirozené a nevědomé jednání.

Bez Wu Wei nelze dosáhnout snadného vítězství. Nutnost provádět konkrétní techniku vyúsťuje v mechanické akce a stálé napětí. Takové viditelné napětí, které mívá fatální důsledky, se ukázalo například v případě Vitalije Klička. Přestože je známý svými silnými údery, nedokázal K.O. porazit Shannonu Briggse ve světovém poháru WBC, který se konal 16. října 2010 v Hamburku. Během 12 kol se mistrovi světa se železnou pěstí nepodařilo protivníka knokautovat, i když ho jinak seřezal tak, že skončil se zlomeninami na jednotce intenzivní péče. 

Zdroj: Magazin WING TSUN WELT, 2010
číslo 34, str. 68-73, "WARUM NIMMT DIE EWTO NICHT AN WETTKÄMPFEN TEIL?"