Tensegrita – o tlačení a tahání v těle

Tento termín pochází z umělecké architektury. TENCION (napětí) a INTEGRITA (celistvost, soudržnost) – z těchto dvou pojmů byla TENSEGRITA definována designérem R. Buckminsterem Fullerem a umělcem Kennethem Snelsonem.

Struktury tensegrity se skládají z několika tyčí nebo tyček, které jsou vzájemně spojeny pomocí lan. Struktura je napnuta pomocí kompresních a tahových sil, které ji udržují v rovnováze.

Zatímco všechny klasické stavební formy, s pevnými stěnami z kamenů nebo dřeva, jsou udržovány pohromadě čistě pomocí kompresních sil a musí být zafixovány v prostředí pro jejich udržení, struktury tensegrity se stabilizují samy prostřednictvím svého vnitřního vyvážení a jsou tak stabilní v jakékoli poloze v prostoru – zcela nezávislé na prostředí.

Struktury tensegrity a vnější síly

Struktury tensegrity mohou vnější síly doslova neutralizovat. Kdyby například auto narazilo do statické dřevěné zdi, došlo by k jejímu vážnému poškození nebo dokonce k jejímu zhroucení. Naopak, pokud byste narazili stejnou silou do struktury tensegrity, ta by se vlivem nárazu pružně deformovala. Energie tedy nezůstává v oblasti, která byla nárazem přímo zasažena, ale rozptyluje se rovnoměrně v celém systému. Tím se úderná energie neutralizuje a samotná struktura utrpí menší nebo žádné poškození. Jakmile je energie distribucí neutralizována, struktura se "vrátí" do své původní podoby.

Tensegrity tedy představuje dokonalý kompromis mezi stabilitou a flexibilitou a maximalizuje sebeochranu vůči vnějším vlivům a silám prostřednictvím rozdělení sil. Pro lepší pochopení výše uvedeného se doporučuje následující video na YouTube: 

Princip tensegrity se často používá v architektuře. Hezkým příkladem je letiště v Denveru. 

Tahové napětí a komprese

Existují v zásadě pouze dva způsoby, jak upevnit objekt na určitém místě ve vesmíru. Můžeme ho postavit/podpořit (= komprese) nebo ho můžeme zavěsit (= tah). Při podrobnějším zkoumání však žádná struktura nepodléhá výhradně jednomu z těchto dvou principů. Ve všech strukturách se mísí tyto dvě síly a vzájemně se salďují různými způsoby. Napětí se vždy střídá v úhlu 90° s kompresí. Když zatáhneme za lano, jeho obvod se zkomprimuje, což znamená, že zažívá kompresi. Když se opřeme o sloup (např. o hůl), jeho obvod se snaží rozšířit, dokud to materiál dovolí. Obvod se tedy dostává pod tah. Tah a komprese jsou neoddělitelně spjaty. U struktur tensegrity jsou tah a komprese v dynamické rovnováze, jako Yin a Yang.

Tensegrita v biomechanice

Objekty postavené podle principu tensegrity mají velkou výhodu v tom, že jsou nezávislé na svém okolí a samy o sobě si udržují stabilní, ale přesto flexibilní formu. Tyto architektonické požadavky musí splňovat i každý živý organismus, aby byl životaschopný. Každý organismus musí být nezávislý na svém okolí a uzavřený sám v sobě – nezávisle na tom, zda stojí na nohách, létá ve vzduchu nebo plave ve vodě. Jinak by nebyl možný žádný pohyb. Protože princip tensegrity tuto podmínku splňuje, poskytuje ideální základ pro budování živého těla. A skutečně se v architektuře lidského těla tento princip dá vytušit a na buněčné úrovni je dokonce vědecky prokázán.

Tensegrita na buněčné úrovni

Nebojte se – nepůjdeme nyní do hlubin buněčné biologie. Pro snadnější vysvětlení důležitosti přítomnosti principu tensegrity v těle pomůže jen malá zastávka v této oblasti.

Dlouho se věřilo, že buňky plavou ve vodě matrixu (sítě pojivové tkáně) jako želé balony. Až Dr. Donald Ingber prokázal, že uvnitř buňky existuje velmi dobře strukturovaný systém známý jako cytoskelet. Tento cytoskelet obsahuje pružné molekuly, které přenášejí síly z nitra buňky na buněčnou membránu a dokonce i přes ni na pojivovou tkáň. Buňky tedy mají vzájemný aktivní vztah s pojivovou tkání.

Zde je malý příklad pohybu: Když natáhneme ruku dopředu (např. při úderu pěstí), mění se vzdálenost mezi trupem a rukou. Tím dochází k napětí v tkáni, to znamená, že zde umístěné buňky jsou také vystaveny tahu nebo jsou stlačovány. Kdyby buňky neměly schopnost tyto tahové nebo kompresní síly v souladu s principem tensegrity vyrovnat distribucí v celém systému, buňky by se buď protrhly, nebo by pod tlakem praskly. Bez tensegrity by tedy jakýkoli pohyb vedl k poraněním – stejně jako špejle, která se při pokusu ohnout v určitém bodě zlomí.

Tensegrita v pohybovém aparátu

Model tensegrity byl odjakživa používán v strukturální integraci Idy Rolfové jako vysvětlující model. Zatímco je princip tensegrity na buněčné úrovni vědecky prokázán, zatím je myšlenka tensegrity na úrovni celého pohybového aparátu akceptována pouze jako modelové znázornění lidské struktury a pohybu. Někteří vědci, zejména ortoped Dr. Stephen Levin, který je průkopníkem myšlenky biotensegrity (www.biotensegrity.com), nebo Thomas W. Myers (žák Idy Rolfové a zakladatel Anatomy Trains; www.anatomytrains.com), však považují tělo za zcela postavené na systémech tensegrity různých typů a velikostí, přičemž jednotlivé systémy jsou hierarchicky uspořádány.

Faktem je, že z pohledu těla jako systému tensegrity – skládajícího se z mnoha menších uzavřených a vzájemně se překrývajících systémů tensegrity, které se v nejmenší míře skládají z tensegritních buněk – vzniká úžasné spektrum flexibility, elasticity, stability a pohyblivosti, které pomáhá lépe porozumět pohybu obecně a zejména pohybu našeho WingTsun.

Tensegrita a WingTsun – všechno je o tlačení a tahání (komprese a trakce)

Pohled na modely tensegrity a zabývání se principem tensegrity může pomoci lépe porozumět určitým aspektům vnitřního WingTsun.

GM Kernspecht píše v Učebnici: Vnitřní WingTsun v kapitole Funkce, pozornost a fascie: 

"Toto bezprostřední tělesné naslouchání je zejména realizováno systémem fascií, který je velmi fundamentálním vnímacím systémem. Tato vnímání, která nejsou zprostředkovaná smysly, by podle mého názoru měla být založena na tensegrity, ale minimálně je velmi názorně prostřednictvím principu tensegrity vysvětlitelná."

Pokud stlačíme strukturu tensegrity, rozloží se tento tlak okamžitě v celém systému. Informace o tlaku se proto přímo předávají celému tělu. Tento způsob přenosu informací je mnohem rychlejší než přenos prostřednictvím nervového systému. Tlak, který je zachycen a předán prostřednictvím nervového systému, musí být nejprve kódován (neurotransmitery na elektrický signál a naopak). Tato změna kódování probíhá několikrát, než informace konečně dosáhne mozku a může jím být pochopena. Teprve potom může mozek vybrat vhodnou reakci, která se stejným složitým procesem vrátí k svalstvu.

Informace, která je podle principu tensegrity přenášena pojivovou tkání (včetně fascií a struktur), nevyžaduje žádnou konverzi. Chová se to jako když dvě osoby drží tyč. Když se na jednom konci tyče táhne nebo tlačí, informace okamžitě dorazí na druhou stranu. I reakce nastává okamžitě, bez primární účasti mozku. V optimálním případě pomocí mozku pozorně vnímáme působení principu tensegrity. Čím pozornější jsme, tím přesněji můžeme přizpůsobit complémentární reakci požadavkům daného okamžiku.

Zde se také jasně ukazuje význam bdělé pozornosti k přítomnému okamžiku.

Ale nejen úloha systému fascií jako fundamentálního vnímacího a přenosového orgánu může být lépe pochopena prostřednictvím pohledu na modely tensegrity. Také zpomalení síly protivníkových útoků a její uchovávání podle mechanismu katapultu (viz WingTsun Welt 38) může být při této úvaze lépe pochopeno.

Podívejte se znovu na video o struktuře tensegrity z tohoto úhlu pohledu.

Fajin (katapultový mechanismus) a tensegrita

Také Fajin, exploze tělesné síly, která nezávisí na síle svalů, se dá lépe pochopit z pohledu struktur tensegrity. GM Kernspecht to vysvětluje představou, že jsme vtaženi expanzemi ve všech směrech. Když udeříme do jedné strany, zbytek těla je tažen neviditelnými expandery na druhou stranu.

Pokud pohlížíme na tělo jako na několik tensegritních systémů různých velikostí, flexibility, stability a také různých tuhostí, které dohromady vytvářejí nadřazený systém tensegrity, vznikne tímto systémem při pohybu neustálé vnitřní tlačení a táhnutí. Různé části tensegrity mohou díky své různě tuhé konzistenci vibrovat v různých frekvencích, ale také v různých intenzitách. Vzniká tok tahových a kompresních sil, který vyvolává pohyb ve všech směrech. Tato energie se v případě Fajin koncentruje do jednoho bodu, což umožňuje dosáhnout obrovského efektu s zdánlivě kouzelnou lehkostí.

Bohužel neexistují žádná videa takových "komplexů tensegritního systému", která by mohla vizualizovat vznik těchto vnitřních tahových a kompresních sil. Kreativita je zde na místě. Pokud si během pohybu ve formách nebo při "stínovém boxu" vizualizujeme princip tensegrity, stává se možným cítit působení tensegrity v pohybu WingTsun. To vede k závěru: "Pouze systém založený na tensegrity může generovat pohyb, o jaký usilujeme ve vnitřním WingTsun." Tímto způsobem EWTO poskytuje alespoň empirický důkaz o tensegritě jako konstrukčním principu pohybového aparátu.