Trénuj jako bojuješ

21.09.2024

Nejčastější a nejnebezpečnější útoky v sebeobraně

Sebeobrana z pohledu mnoha stylů bojových umění

Zde úmyslně generalizuji, protože bohužel následující popis často platí. Chci však výslovně vyloučit všechny bojovníky, kteří do níže uvedeného schématu nezapadají, resp. kteří se již nacházejí na správné cestě, rozlišují mezi sebeobranou a sportovním bojem a na základě toho dospěli k jasným závěrům a přizpůsobili tak svůj trénink (viz níže).

Velmi mnoho bojových umění a sportovních bojů považuje výcvik sebeobrany pouze za doplněk, za dodatečnou výhodu, kterou mohou získat díky provozování specifického stylu, nebo jako možnost nabídnout svým členům dodatečnou nabídku prostřednictvím speciálního večera "sebeobrany" jednou týdně.

Na základě příslušného stylu a v něm obsažených technik jsou pak vytvářeny útoky, které se však obvykle v reálném životě vůbec nevyskytují nebo se vyskytují velmi zřídka.
Příklad: V judu je ramenní hod velmi častou technikou. Takže by bylo možné neutralizovat někoho, kdo škrtí oběma rukama, pomocí takového hodu. Ochrana tedy ve stylu "judo" už existuje. Nyní se pro tuto techniku vytvoří vhodný útok. Judo by zde mohlo být nahrazeno různými styly. Jedná se pouze o příklad. Tento postup však není namířen na konkrétní styl, ale závisí na každém jednotlivém učiteli.

Bohužel se příliš často zapomíná na skutečnost, že útočník většinou zaútočí jinak, než bylo naplánováno, a na obranu také nereaguje tak, jak bylo trénováno.

Zpětné plánování

Abychom skutečně pochopili, co útočník dělá, musíme ho studovat, tak jak to již před lety udělal GM Prof. Keith R. Kernspecht ve své výzkumné práci. Na základě těchto výsledků reorganizovala EWTO všechny své studentské programy a přizpůsobila je novým poznatkům.

Klíčové otázky jsou:

Jak vlastně probíhá takový útok?
Jaké jsou nejčastější útoky v reálných situacích sebeobrany?
Které útoky jsou nejnebezpečnější?
Existují genderové rozdíly? atd.

Na základě této analýzy lze poté v hodinách cíleně pracovat na "sebeobraně".

Kruhový útok: Švih nebo "Heumacher"

Tak to začíná: protivník hrozí verbálně. Otevřená pozice. Krytí je zde obzvlášť důležité. Pokud nejsou ruce nahoře, nemáte zde žádnou šanci!

Útoku se aktivně čelí. Nejen že se použije obrana ve stylu FookSao, ale úder také odebírá energii z protivníkova útoku. Hbitým pohybem a využitím těla se síla přesměrovává a generuje se optimální úderová síla.

Předbojová fáze: Často se neučí

Konfrontace nezačíná technikou (např. úderem pěstí, škrcením), ale obvykle už při očním kontaktu. Prof. Horst Tiwald zde rozlišuje mezi kontaktem (např. oční kontakt nebo oslovení) a dotykem (např. když se náraz pěsti úder pěstí dotkne mé ochranné ruky). Mezi kontaktem a dotykem zbývá cenný čas, který je třeba využít, např. ke zlepšení pozice, ke zvětšení vzdálenosti, k uchopení improvizované zbraně (to je velmi důležité u ozbrojených útočníků) atd.

Typický průběh u mužského rituálního boje – již před lety publikoval GM Prof. Keith R. Kernspecht:

Oční kontakt
Rétorická fáze
Ukazování prstem a strkání
Obloukové údery
Když protivník leží na zemi: Došlápnutí, obvykle na hlavu

Opakovaně jsem napadán, když tvrdím, že bojové sporty a sebeobrana vyžadují odlišný trénink. Praxe však ukazuje, že i vrcholoví sportovci a profesionálové z různých bojových sportů, kteří bezpochyby mají vysoký bojový potenciál, v reálných situacích sebeobrany často ignorují ty nejjednodušší pravidla a jsou tak nepřipravení. Na YouTube existuje řada videí, která to dokazují. V nejnovějším videu, které jsem viděl, byl profesionál zasažen útočníkem tzv. "sucker-punchem", protože na útok zjevně nebyl připraven, fáze před soubojem nebyla pravděpodobně nikdy trénována atd. Protože úder útočníka nestačil, profesionální bojovník reagoval tím, že útočníka shodil a přešel do souboje na zemi. To byla chyba číslo dvě, protože v sebeobraně by jsme se tomu rozhodně vyhnout. Útočník má totiž často přátele, kteří vás pak mohou bez překážek zasáhnout kopem na hlavu, zatímco s útočníkem bojujete na zemi.

Nebo vstoupíte do konfliktu lehkomyslně, což pak končí špatně, protože útočníci nedodržují žádná pravidla a například použijí zbraně. Kdo je dobře vyškolen ve fázi před soubojem, vyhýbá se konfrontacím, deeskaluje situaci a důkladně pozoruje své protivníky a okolí. (viz Horst Tiwald: "Roztažení deštníku bdělosti")

Ukazování, strkání, držení

Tak to většinou začíná: protivník ukazuje prstem, strká a pevně vás drží. To je však pouze předstupeň, protože je už tak "nabitý", že většinou brzy udeří. Proto je velmi důležité v hodinách cvičit správné reakce na tyto tři útoky; pokud se na ně reaguje v tomto okamžiku, nedojde k dalšímu zhoršení situace a může se tak předejít větším škodám.

Ukazování prstem

Nejnebezpečnější útoky

Útoky, které vedou k největším škodám v reálných situacích sebeobrany, musí být také pevně zakotveny v programech a příslušné reakce pravidelně cvičeny. Mezi nejnebezpečnější útoky patří kopy na hlavu oběti, když leží na zemi, a ozbrojené útoky.

Kopy na hlavu ležícího na zemi

Bohužel se stále častěji stává, že oběť, která byla předtím sražena k zemi, je nyní na zemi kopána, obvykle do hlavy, a někdy i od několika útočníků. To je jeden z nejnebezpečnějších útoků, protože může vést k vážným zraněním, dokonce až k úmrtí. Proto se v EWTO trénuje už od začátku (od 1. žákovského programu), aby se:

a. co nejvíce vyhnuli pádu na zem,
b. co nejrychleji a za každou cenu znovu postavili na nohy, a
c. správně reagovali na kopy, když jsou na zemi.

V dalších žákovských programech se dovednosti zlepšují a reakce se rozšiřují.

Změny v průběhu času

Naše programy se přizpůsobují změnám v situaci ohrožení. V mém mládí nebylo běžné někoho na zemi kopnout do hlavy, ani aby byla osoba napadena několika útočníky. Ani ozbrojené útoky nebyly běžné a pokud ano, většinou pouze v příslušném prostředí.

Nejnovějším vývojem, kterému přizpůsobujeme naše žákovské programy, jsou tzv. "leg takedowns". Útočník se na vás vrhne, přičemž obemkne vaše nohy a využívá svou váhu k tomu, aby oběť srazil na zem. Útočníci si tyto útoky osvojují z MMA zápasů v televizi nebo z videoher a poté je úspěšně používají na ulici. Proto je důležité mít také pro tyto útoky připravené odpovídající strategie.

Ozbrojené útoky

Použití zbraní, jako jsou nože, obušky atd., se opakovaně vyskytuje a proto musí mít také odpovídající místo v učebních programech a pravidelném tréninku. I když je často kritizováno např. cvičit reakce a chování proti útočníkovi s bodnou zbraní, protože šance na to zůstat nezraněný jsou velmi malé, nelze toto téma jednoduše ignorovat. Středem tréninku je včasné rozpoznání, vyhnout se situaci, kdy útočník použije svou zbraň, ale také použití improvizovaných zbraní proti útočníkovi. Kdo pravidelně a realisticky trénuje se zbraněmi (např. s Shock-Knife), má určitě lepší šanci v reálné situaci než někdo, kdo toto téma zcela potlačuje a nemá odpovídající trénink.

Nejvyšší úroveň nebezpečí: Ozbrojený protivník

To není pro začátečníky! Bohužel se stále častěji stává, že útočník sahá po zbrani. Proto jsou efektivní strategie a reakce proti ozbrojeným útočníkům pevnou součástí programů EWTO.

Už při výpadu se zmenšuje vzdálenost. Otočení do mrtvého úhlu způsobí, že zbraň se mine cílem. Následně je třeba zajistit, aby protivník neměl žádnou příležitost k druhému útoku.

Scénářové tréninky: Důležité, stres!

Důležitou součástí výuky jsou scénářové a stresové tréninky. To připravuje studenty na nevyzpytatelné situace, posiluje jejich odolnost, schopnost improvizace a pomáhá jim optimálně reagovat i v stresovém stavu. Bez stresového tréninku mohou v reálných situacích selhat i nejlepší reakce, protože hormonální nával blokuje celé tělo.

Text: Dr. Oliver König
Fotografie: André Walther